Něco z historie
Restaurace u Pajdlů.
Z archivní fotografie viz.níže z roku 1866 je zřejmé, že hostinec na horní straně náměstí v Kelči existoval již v polovině devatenáctého století. Jestli již tehdy byl v majetku rodiny Pajdlových však prokazatelné není. Již v prvním čtvrtletí minulého století však vlastní hostinec pan Valentin Pajdla a ve druhém jeho syn Oldřich Pajdla a hostinec se dostává na přední místo mezi řadou stejných provozoven v Kelči a byl hojně navštěvován. Asi ve dvacátých letech byl objekt nastaven o jedno patro.
První moje setkání s hostincem U Pajdlů je z druhé poloviny třicátých let minulého století. To se u nás zastavil strýc Ervin Tvrdoň s nějakým vzkazem a při té příležitosti se domluvilo, že mě vezme na mou první projížďku nákladním autem. Šli jsme na náměstí a tam před hostincem U Pajdlů stálo nákladní auto značky Praga naložené sudy piva. Hostinec fungoval i jako mezisklad pivních sudů pro pivovar Litovel a zajišťoval jeho rozvoz do hospod v okolních obcích. Ona pragovka ve vlastnictví Pajdlových byla asi vůbec první nákladní auto v Kelči a můj strýc byl prvním profesionálním šoférem. Když mě vysadil na sedadlo spolujezdce, prudce zabouchl dveře, ale nevšiml si, že se přidržuji rámu a přiskřípl mi prsty. To bylo breku! Ještě štěstí, že dveře dokonale nedoléhaly, takže jsem měl prsty pouze potlučené a pláč ustal s rozjezdem auta!
Další moje poznávání hostince U Pajdlů je až ze začátku padesátých let. Interiér vypadal poněkud jinak, ostatně tak zůstal až do let devadesátých. Za vstupem byla dlouhá chodba a z ní se teprve vstupovalo do lokálu. Na místě dnešního výčepu byla zeď a výčep byl na levé straně v místě dnešního výklenku. Hned první stůl u šenku byl obsazován stálou partou vášnivých hráčů taroků, v jejímž čele byl pan Čech, bývalý místní četník, nazývaný také po druhém tarokovém trumfu „Mond“. Dalšími z party byli: majitel zámečnictví pan Volf, správce místní fary pan Rozsíval a pan Věnceslav Jiříček. Okolo jejich stolu byl vždy hlouček přihlížejících, nikdo však nesměl při hře ani muknout.
Se svými kamarády jsem hostinec často navštěvoval, ochutnával pivo a učil se hrát taroky a také kulečník, jehož velký stůl lokálu dominoval.
Nezapomenutelnou vzpomínku mám na jednu drobnost. Na výčepním pultu stála větší plechová, prosklená krabice, mám zato, že byla od uzenáčů, a v ní byly výborné, křupavé tyčinky k pivu od pekaře pana Mlčáka, který měl pekárnu hned pod náměstím. Tuto krabici jsme při našich prvních pokusech s pivem často navštěvovali a při placení jen nahlásili počet zkonzumovaných lahůdek.
Začátkem padesátých let však přišla změna. Po změně politického režimu byl hostinec v rámci tzv. socializace soukromých podniků rodině Pajdlových odebrán a přešel pod Lidové a spotřební družstvo Jednota se sídlem na Vsetíně. Vedoucím se stal pan Drábek, byl, myslím, že z Lipníka. Hostinec vedl až téměř do konce padesátých let. Po něm pak až do poloviny šedesátých let zde působil majitel již dříve uzavřeného hostince U Svatého Františka pan Vojtěch Orel. Následovali další vedoucí pohostinství dosazení Jednotou Vsetín.
Teprve po roce 1990 se hostinec vrací do rukou rodiny Pajdlových. Pan Zdeněk
Pajdla, pravnuk pana Valentina Pajdly, přeměňuje hostinec na restauraci.
Provozovna je rozšířena o sousední objekt paní Koryčánkové (obědová jídelna,
salonek, diskotéka) a ve dvorním prostoru vzniká pěkné venkovní posezení.
Restaurace svou nabídkou, a především umístěním, se stává atraktivním
pohostinským zařízením ve městě Kelč.
Poděkování za informace panu Otakarovi Tvrdoňovi.
